Zimování želv

Zimování evropských suchozemských želv rodu Testudo

V této kapitole budu popisovat proces hibernace želv chovaných ve venkovním prostředí.

1/ Příprava na zimování
Želvy chované ve venkovním prostředí se v podstatě připraví na hibernaci sami, společně s odcházejícím létem. Dny se začínají zkracovat, sluneční svit slábne a noční teploty postupně klesají. Želvy to dobře vycítí a postupně začnou omezovat svoji aktivitu i příjem potravy. Stále by však měly mít přístup k pestré bylinné stavě včetně trávy, které na podzim často dávají přednost, zřejmě z důvodu vyššího obsahu vlákniny. Zájem o vodu není již v chladnějších dnech velký, ale přístup k ní by želvy měly mít vždy. V žádném případě je však v období podzimní přípravy nekoupeme, protože tím se organismus želvy aktivuje, namísto toho aby se plynule utlumoval. V tomto období by se želvy měly i dostatečně vyprázdnit, aby v organismu zůstalo co nejméně natrávené potravy.
Na konci léta nesmíme zapomenout na důkladnou přípravu želví boudy. Na dně by měla být vrstva kypré zeminy smíchané s pískem, kam se želvy na konci přípravy, kdy je již velké chladno, zahrabávají. Celý zbývající prostor potom vyplníme čerstvou slámou, která je vynikající izolant a daleko méně plesniví, než např. seno. Bouda by měla být bez dna, aby byl do prostoru dobrý přístup vlhkosti.
U malých jedinců, které chováme na venkovních želvích stolech, nebo v malých výbězích na terasách, či balkónech, postupujeme stejně. Pouze do boudičky doporučuji jako podklad hobliny.
Ve všech úkrytech by neměl nikdy chybět teploměr, aby bylo možné každou noc sledovat teploty.
Želvy necháváme ve venkovních výbězích až do příchodu prvních přízemních mrazíků. Záleží na počasí, ale často to bývá i do konce října. V těchto dnech, kdy jsou denní teploty +5-6°C a noční teploty klesají k 0°C, je čas k uložení želv do zimoviště. Vlivem počasí budou již trvale zalezlé, ztuhlé a často i zahrabané ve vrstvě zeminy. Želvy tedy vyndáme, očistíme, zvážíme a uložíme nejlépe do plastových přepravek. Jako podklad já používám pouze vrstvu písku, na kterou želvu položím a zakryji jí zmačkanými novinami, které slouží pouze proto, aby byl do přepravek omezen přístup světla. Pokud je reálná hrozba toho, že by se v zimovišti mohly objevit hlodavci, je nutné přepravky dobře zakrýt např. králičím pletivem. Protože taková myš by dokázala nehybnou spící želvu úplně zlikvidovat.

2/ Vlastní hibernace
K zimování jsou nejvhodnější staré sklepy, kde vydrží požadovaná teplota i vlhkost až do konce března. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 2-6°C, při vzdušné vlhkosti 95-100%. Při vyšších teplotách hrozí rychlé vyčerpávání organizmu a předčasné probouzení a při nízké vlhkosti zase velký úbytek na váze, což může mít za následek i úhyn želvy.
V zimovišti nikdy nesmí chybět teploměr s vlhkoměrem. Želvy pravidelně, nejlépe 1x za dva týdny vizuálně kontrolujeme a zhruba 1x za měsíc vážíme. Úbytek váhy by neměl být v celé délce hibernace vyšší, než 10%.
Malé množství želv lze zimovat i v lednici. Musí to však být lednice určená pouze k tomuto účelu. Nikdy neukládejte želvy společně s potravinami. Problém klimatu v lednici, není ani teplota, kterou lze celkem dobře nastavit, ale je tu problém nízké vzdušné vlhkosti. Tu lze částečně zvýšit umístěním plastových přepravek s vodou. Želvu zabalíme do vlhké bavlněné látky a položíme na vrstvu písku. Je však dobré říci, že zimování želv v lednici je asi tou poslední variantou. Vždy je lepší vyhledat nějaký ten starý „bramborový“ sklep, kde je jistě daleko lepší prostředí, než v lednici.

3/ Probouzení
Stejně jako podzimní příprava, je i probouzení ze zimního spánku delší proces, u kterého bychom měli být velice obezřetní.
Dospělé jedince, které budíme někde na konci března, nebo na začátku dubna, musíme budit velice opatrně. Je dobré v těchto dnech sledovat předpověď počasí a když hlásí zataženo, pršlavo a celkově nevlídno, pak je to ideální počasí pro odzimování. Želvy přeneseme zpět do boudičky vystlané slámou a každý den kontrolujeme, aby zvyšování jejich aktivity bylo postupné. Dáváme si pozor na to, aby se želvy v prvních dnech po probuzení nevyhřívaly na palčivém jarním slunci, protože tím by mohlo dojít k teplotnímu šoku a následnému úhynu. Také bezprostředně po odzimování v žádném případě nekoupeme. Je to velice nebezpečné, mohlo by dojít k úplnému kolapsu želvy. Pozvolný proces probouzení trvá i dva týdny. Želvy by měly mít přístup jak k čerstvé zelené stravě, tak k vodě. Po tomto postupném nastartování by měla být želva plně aktivní, měla by bez problému přijímat potravu, vyhledávat teplá místa pro vyhřátí a také začít s jarním pářením.
Mladší jedince, které budíme dříve, než je možné umístit je do venkovních výběhů, dáváme do vnitřních terárií. Probouzení však musí být zase velice pomalé a zvyšování teploty postupné. Než umístíme želvu pod běžný zdroj tepla, kde je 35-40°C, měl by uplynout zhruba týden pozvolného zvyšování teploty. Želva by měla mít přístup k vodě i k potravě. Zhruba po 7-10 dnech zvyšování teploty můžeme opatrně začít želvu koupat, aby se zvýšila jejich aktivita. Dáváme však pozor, aby teplota vody nebyla příliš vysoká. Postačuje vlažná voda a délka koupání taková, než voda vystydne.

Délka hibernace
Mláďata narozená v létě, která jsou v nadcházející zimě 3-4 měsíce stará, nezimuji. K zimování je ukládám až následující rok. Hibernují zhruba dva měsíce. Od konce října, do konce prosince. Každý další rok potom přidávám jeden měsíc spánku.
Dospělé želvy hibernují zhruba od října, do konce března/začátku dubna.

Závěr – zimovat želvy, nebo ne?
Samozřejmě záleží na mnoha faktorech. Pokud je želva zdravá a máme k tomu odpovídající podmínky, pak nelze říci jinak, než ano. Pokud však nedokážeme želvě vytvořit kvalitní prostředí pro zdárné zimování, pak spíše říkám, než zimovat špatně, pak radši vůbec.Pokud se však rozhodneme želvu nezimovat, je důležité vytvořit jí dobré prostředí s odpovídajícími teplotami i vlhkostí tak, aby byla stále aktivní a co nejvíce jsme dokázali omezit případnou zimní apatii.
Nezbytně nutná je samozřejmě hibernace těch jedinců, u kterých očekáváme v následující sezóně reprodukci.